Jedenáctý týden

A je po Vánocích...
Bylo to krásné, jak jinak s dětmi. ;-)
Moje těhotenství se zatím vyvíjí tak nějak normálně; zdá se mi, že trochu začínají ustupovat nevolnosti. Bříško už je vidět, prsa tvrdnou...
Celý tento týden jsme se věnovali přípravám Vánoc, takže tentokrát příspěvek kratší...

Veselé Vánoce

Desátý týden

Hurá, Špendlík už není embryo, ale plod! :)
Začínám třetí měsíc našeho těšení na miminko, jsem v desátém týdnu.
Včera jsem volala na výsledky testů: Krev, moč i kultivace - všechno vyšlo na jedničku.
Nachlazení se mi daří ukočírovat, už jsem se dokonce zmohla i k tomu, že to u nás nevypadá tak zle. Ještě však musím vyžehlit hromadu prádla, zabalit dárky a dokoupit poslední důležité maličkosti. Na to je vyhrazen pátek, kdy si vzal Martin dovolenou a tak doufám, že nás ten okolo panující chaos nepřeválcuje a já Vám sem budu moci přidat nějakou tu fotku z předvánočního Brna.

Bohužel Artíkovi se nachlazení zhoršilo a tak jsme museli v pondělí k paní doktorce. Dostal antibiotika, která mu ale okamžitě zabrala
a i když ještě zdaleka není zdravý a huhňá mi tu přes rýbu, už je to zase náš lumpík zlobidlo. Do Vánoc bude určitě jako rybička.

Minule jsem psala o tom, jak Eliška dělala těsto na perníčky úplně sama a nejinak tomu bylo i u vykrajování. Já jsem jen pekla a fotila.

To je pro tento týden vše, příště budu psát až po Vánocích, tak Vám všem přeji, ať se Štědrý den vydaří, krásné zážitky s Vašimi blízkými, žádné nemoci, plno lásky a samozřejmě i bohatého Ježíška. ♥

Devátý týden

Trošku opožděně píšu další týdenní reportáž z našeho očekávání. Blíží se Vánoce, shon je znát všude.
Navíc jsem i já podlehla bacilům, které na mě děti prskají už skoro dva týdny.

Včera jsem konečně dostala těhotenskou průkazku a další fotečku Špendlíka. Ta ale není tak povedená jako ta původní, proto ji sem
dávat nebudu. Každopádně prcek za ten týden a kousek pěkně vyrostl, už má víc jak dva centimetry.
Byla mi odebrána krev na milion testů, zavolat mám v úterý. S paní doktorkou jsme také probíraly můj věk a mé nemoci, léky, které beru a byla mi doporučena amniocentéza. Už jsem se objednala na ultrazvuk ve třináctém týdnu a schůzku s genetičkou, která rozhodne,
co a jak.

A jak se nám daří? No, doufám, že miminku dobře, mně trochu hůř. V noci nemohu spát a přes den jsem neskutečně unavená.
Takže se mi tu kupí práce, je tu dost nepořádek, prádlo jen peru, ale nestíhám poklízet a mám z toho dost depku. 

Už se nevejdu do žádných oblíbených kalhot, je to dost nepříjemné, ale co nadělám...
Prostě mi roste pupík (i prsa). ;-)

Před pár dny jsme s Eliškou dělaly (teda dělala Eliška, já jen radila a fotila) těsto na perníčky, které má rádo zaležení, takže se na něj plánujeme vrhnout zítra. Chtěly jsme už dnes, ale nezbyl čas.Mám radost, jak jí to jde, už je naprosto samostatná, co se pečení týče.
A protože se mi opravdu nechce dávat sem jen jednu úvodní fotku, tady je malá koláž z Eliščina snažení:

Doufám, že se mi nachlazení nerozjede do vážnějších obrátek, zatím se to dá zvládat bez léků, jen s čajem, medem a citronem,

ale někdy ta příšerná bolest hlavy stojí za to... Snad se bacilů brzo zbavím a Vánoce proběhnou tak, jak mají.

Pro tento týden končím, krásný zbytek adventu přeji. 

Osmý týden

Hurá, je to potvrzeno!
Dnes jsem poprvé viděla naše miminko a jeho tlukoucí srdíčko.
Špendlík má centimetr a zatím to všechno vypadá dobře. Na další kontrolu a zároveň na krev jdu za deset dní, a pokud bude i nadále všechno tak, jak má být, dostanu průkazku.
Teď je mi hej, jsem šťastná jak blecha, ale pár dní zpět a dnes ráno to byl docela děs. Strašně jsem se bála. Fakt.
Už jednou jsem si prošla zamlklým potratem a nechtěla jsem to zažít znovu. Ale teď to vypadá nadějně a určitě to bude dobré i nadále. Jen se musím ochránit před nemocemi. Dan a Eliška jsou totiž nachlazení, oba mi tu kašlou a smrkají o sto šest, a tak se prolívám čajem, citronem a med jím po lžičkách a zatím (ťuk ťuk) se držím...
Dnešní příspěvek je krátký, chaotický, ale snad mi to prominete; jsem plná dojmů, emocí a tak a občas se přistihnu, že nevím, co dělám... Prostě euforie :)

Sedmý týden

Tak jsem zase o rok starší. V pondělí mi bylo 36 let.
Přemýšlím, jestli bude mít můj věk na toto těhotenství nějaký vliv, i když v současné době je trend s otěhotněním otálet. Příroda to ale zařídila jinak a já prostě cítím, že už nejsem nejmladší, a když jsem před desíti lety čekala Elišku a ještě před pěti lety Artíka, vše bylo tak nějak snažší. O době, kdy jsem čekala Dana, se nemá smysl zmiňovat, to už je tak dáááávno. :)
Teď jsem stále unavená, což jsem tedy byla i před otěhotněním, proto se snažím víc odpočívat, ale času na to moc není.
První polovina týdne byla dost hektická: rozmluva s ředitelkou školy, návštěva psychologie s Eliškou, pohotovost s Danem a jeho rozbitým nosem a práce na fotozakázce.
Dnes je pátek a já si připadám totálně vyždímaná.
V televizi jsme viděli pořad z cyklu Tep 24 o léčebných účincích kávy, kde mluvili i o pití tohoto nápoje v těhotenství. Dost mi to pomohlo, protože množství kávy, uváděné zde jako neškodné, jsem nevypila ani jako netěhotná. Přehodnotila jsem proto svůj postoj a pokud mám ráno někam jít nebo prostě začít fungovat, slabý hrnek kafe si dám a hned je mi líp. Když kávu nepiju, kromě ostatních problémů s tlakem a tak, mě stále bolí hlava, což se prostě dlouhodobě nedá vydržet. Pokud to spočítám, tak za tento týden jsem měla asi dva nebo tři hrnečky kávy a stačí mi to.

Moje zmiňovaná žravost je pryč, vystřídalo ji občasné nechutenství a odpor k různým pachům a jídlům, prokládané pocity, že když se okamžitě nenajím, umřu. Chuť na sušená rajčata v oleji už naštěstí také není tak intenzivní, což je dobře - nerada bych svými chutěmi zruinovala rodinný rozpočet :)
Začínám mít touhu po citrusech, stejně jako v předchozích těhotenstvích.

Hlavou se mi stále honí myšlenky na to, že nebude Špendlík v pořádku, proto jsem nevydržela, zvedla telefon a objednala se na vyšetření. Chtěla jsem jít až kolem desátého prosince, ale vyšlo to na Mikuláše, šestého. To už budu 7+1.
Snad to bude šťastný den a já budu moci příště napsat, že jsem poprvé viděla své milované a vytoužené miminko s tlukoucím srdíčkem...

Šestý týden

Můj (zatím) nejmladší - smíšek Artík

Dnes je středa a to znamená, že začínám šestý týden.
Dělala jsem si další kontrolní testík, čárka už je krásně silná a objevila se hned, tak je snad vše na dobré cestě.
Do návštěvy gynekologie chci vydržet ještě aspoň dva týdny. Proto, abych se tolik nebála, se musím stále přesvědčovat, že se Špendlíkovi daří určitě dobře a že se z něj pomalu ale jistě stává embryo. To už je pokrok, za chvilku půjde do školy. :)

V sobotu jsem měla příjemné pracovní odpoledne, jela jsem fotit jedno krásné sedmiměsíční miminko. Moc hezký chlapeček.
Ještě nedávno jsem si myslela, že už mě to miminkování nečeká, že už mám splněno, děti konečně odrostou a já si pořádně odpočinu, ale opět se začínám těšit na to svoje,
i když vím, do čeho jdu a že jsou přede mnou další roky nevyspání...

A jak mi momentálně je? Po ránu se mi dost točí hlava, ale to není nic neobvyklého - nízký tlak mám celý život. A protože jsem nefungovala bez silné kávy, kterou teď musím nahrazovat bezkofeinovou, bývají pro mě rána docela krušná. Odpoledne bývám silně unavená, včera se mi povedlo na chvilku usnout, to je ale výjimka, která se v domácnosti
se třemi dětmi moc často nepovede. A večer se mi dělává špatně.
Na ranní nevolnost jsem netrpěla nikdy, vždy to bylo až večer a vypadá to, že ani toto těhotenství nebude jiné.
Moje chutě na sušená rajčata v oleji a parmazán stále trvají a tak si říkám, jestli nebude Špendlík nějaký reinkarnovaný Ital či Italka. :)

Děsně se mi zhoršil obličej. Okolo nosu se objevil ekzém a dělá se mi hluboké akné pod kůží, které dost bolí. Jsem flekatá, nelíbím se sama sobě, ale potají doufám, že u mě bude platit stará babská pověra, že když čekáte holčičku, bere si vaši krásu. Ano, opravdu bych chtěla, aby byl Špendlík holčička. Měla bych ty děti hezky na přeskáčku: kluk, holka, kluk, holka. I když Eliška je horší než deset kluků dohromady. Ale zas tolik mi na pohlaví nezáleží. Stejně je moje priorita zdravé miminko.

Bojím se nemocí, že něco chytnu teď v počátku a o Špendlíka přijdu. Včera ráno jsme museli se staršími dětmi k doktorce. Je tu listopad, venku inverze a tak na sebe nemoci nenechají dlouho čekat. Dan je nachlazený, do konce týdne bude doma, Elišku pobolívalo dva dny v krku, tak jsem ji taky nechala doma, ale dnes už šla do školy.
Artík se zatím drží, i když si předevčírem stěžoval na bolavé bříško a vypadal unaveně.

Pátý týden

Já a Taran. Fotka z října tohoto roku. Fotil Martin.

Jsem na začátku pátého týdne (4+1). Ještě je brzy na návštěvu gynekologa, chci vydržet do sedmého nebo osmého týdne, aby bylo na ultrazvuku vidět srdíčko.
Zatím tedy čekám a doufám, že je vše v pořádku, že se miminko uhnízdilo na správném místě a vede se mu dobře. Už jsem si jednou prošla zamlklým potratem (v podstatě se mi vyvíjela jen placenta a obaly, ale plod ne) a tak chci počkat, abych si byla jistá.
Musím říct, že ač nestíhám, dny se strašně pomaličku vlečou. Prosince se snad nedočkám...
A co moje těhotenské příznaky? Zatím nijak výrazné, nejhorší z nich je asi moje žravost. Mám stále hlad; když se nenajím, je mi blbě a když se najím, tak potom většinou taky. Děsné chutě, jedla bych jen sladké pečivo a rajčata v oleji... Jestli to tak půjde dál, bude ze mně pěkný sud.
Jsem unavená, spala bych v době, kdy se to nehodí a naopak v noci se vzbudím a klidně dvě hodiny nedokážu zabrat. Usnu většinou těsně před budíkem.
Celý život musím často na WC, teď je to ještě horší. Mám nepříjemnou kovovou chuť v ústech (tohle byl jeden z nejčasnějších příznaků a podle toho jsem si tipovala, že to mohlo vyjít, protože tento příznak mě provázel i v začátcích předchozích těhotenství). Pobolívají mě bradavky. Jsem děsně přecitlivělá, nálada mi lítá nahoru dolu jako na horské dráze. Včera jsem musela s Eliškou řešit jednu nepříjemnou událost, chtělo se mi utéct, brečet a vůbec, tak jsem se pak jela odreagovat ke koním. Zatím chci jezdit, pokud to půjde, protože jedině tam si aspoň na chvilku odpočnu od problémů, které mě stresuji.

Čtvrtý týden - Začátek

Ahoj, jmenuji se Absa, někteří mě znáte z mých předchozích blogů - toto je můj třetí, který ale bude odlišný, snad i výjimečný. Nejde tu totiž o focení, ani o jiné věci.
(No, jak se znám, stejně tu pár fotek a povídání z našeho života bude.)
Účel tohoto blogu je jasný: Bude to můj těhotenský deníček.

Za pár dnů mi bude 36 let a dnes jsem zjistila, že čekám čtvrté dítě.

Z předchozích vztahů mám už tři děti, ale po velkém a dlouhém přemýšlení, jsme se s manželem  rozhodli, že do toho půjdeme. Ne, nejsme blázni. Je tu spoustu proti (například moje zdraví - nebo spíš nezdraví, malý byt, staré dosluhující auto, do kterého se všichni nevejdeme, a v neposlední řadě i velice málo peněz, což je dáno i tím, že manžel musí platit velmi vysoké alimenty na dítě, žijící s matkou tak daleko, že ho nemůže ani pravidelně navštěvovat). Nic z toho ale nepřekoná ten pocit, že to prostě stojí za to, že to spolu musíme zvládnout, protože se milujeme.
A manžel bude konečně vychovávat od malička dítě, které skutečně chce a ne to, které bylo počato z vůle jen jednoho z partnerů v době, kdy to ten druhý nechtěl.
Ano, mám strach, jak to všechno utáhneme... Doba je nepřející velkým rodinám, ani nevím, z čeho našetřím na počáteční výbavičku (tedy to, co nemám po starších dětech), potřebuji nový kočár a ten něco stojí a já mám konto většinou v červených číslech... :(
Ale i přes to všechno prostě doufám... ne... věřím!, že to bude všechno v pořádku. Musí!

A teď ke Špendlíčkovi. Proč právě Špendlíček? Už pár dnů mě pobolívalo břicho - tak jakoby píchalo. Řekla jsem to M. a on odvětil, že jsem asi spolkla špendlík.
A když se mi na testu ukázaly vytoužené dvě čárky, vyrobila jsem přáníčko: Vystřihla jsem srdíčko z červeného papíru, prostřihla malý otvůrek a tím prostrčila zmiňovaný gravitest, vedle něj jsem zapíchla špendlík s velkou zlatou hlavičkou a napsala text "Je tam!".
A už o něm (o ní) mluvíme jako o Špendlíkovi.

Ono to miminko v současné době opravdu není větší než malinká špendlíková hlavička, vždyť je staré jen čtrnáct dní (vím přesně, kdy proběhla ovulace).

Večer (i když bylo pravé listopadové počasi - mlha, smog a mrholení), jsme jeli s manželem na naše oblíbené místečko, tam dostal ode mě můj dáreček, ze kterého se dozvěděl,
 že bude táta a pak jsme spolu vypustili lampionek štěstí s napsaným přáníčkem. Vyletěl do nebe jako raketa, bylo to krásné ho sledovat...
Až jsem měla slzy na krajíčku (což si, coby těhule, mohu dovolit, ne?).

Kouzelné hrátky s dlouhým časem expozice ;-) Fotil Martin.

Tak mi držte palce, ať se Špendlíček ve svém dočasném bytečku pořádně zabydlí a až budu vědět víc, zase napíšu.