Devátý týden

Trošku opožděně píšu další týdenní reportáž z našeho očekávání. Blíží se Vánoce, shon je znát všude.
Navíc jsem i já podlehla bacilům, které na mě děti prskají už skoro dva týdny.

Včera jsem konečně dostala těhotenskou průkazku a další fotečku Špendlíka. Ta ale není tak povedená jako ta původní, proto ji sem
dávat nebudu. Každopádně prcek za ten týden a kousek pěkně vyrostl, už má víc jak dva centimetry.
Byla mi odebrána krev na milion testů, zavolat mám v úterý. S paní doktorkou jsme také probíraly můj věk a mé nemoci, léky, které beru a byla mi doporučena amniocentéza. Už jsem se objednala na ultrazvuk ve třináctém týdnu a schůzku s genetičkou, která rozhodne,
co a jak.

A jak se nám daří? No, doufám, že miminku dobře, mně trochu hůř. V noci nemohu spát a přes den jsem neskutečně unavená.
Takže se mi tu kupí práce, je tu dost nepořádek, prádlo jen peru, ale nestíhám poklízet a mám z toho dost depku. 

Už se nevejdu do žádných oblíbených kalhot, je to dost nepříjemné, ale co nadělám...
Prostě mi roste pupík (i prsa). ;-)

Před pár dny jsme s Eliškou dělaly (teda dělala Eliška, já jen radila a fotila) těsto na perníčky, které má rádo zaležení, takže se na něj plánujeme vrhnout zítra. Chtěly jsme už dnes, ale nezbyl čas.Mám radost, jak jí to jde, už je naprosto samostatná, co se pečení týče.
A protože se mi opravdu nechce dávat sem jen jednu úvodní fotku, tady je malá koláž z Eliščina snažení:

Doufám, že se mi nachlazení nerozjede do vážnějších obrátek, zatím se to dá zvládat bez léků, jen s čajem, medem a citronem,

ale někdy ta příšerná bolest hlavy stojí za to... Snad se bacilů brzo zbavím a Vánoce proběhnou tak, jak mají.

Pro tento týden končím, krásný zbytek adventu přeji.