Dvacátý první týden

první poslové jara ;-)

Máme za sebou velký ultrazvuk. Už jsem jich pár zažila a tento mě tak trochu zklamal. Za pět minut bylo po všem...
Paní doktorka to všechno vzala tak trochu "hopem", nepodívala se ani na pohlaví, takže sice z genetického vyšetření víme,
že čekáme holčičku, ale naživo jsme to neviděli...

Jinak předpokládané míry jsou momentálně asi 5cm průměr hlavičky, délka 25cm a odhadovaná hmotnost skoro 400g.
Krásně nám roste, šikulka naše. ;-)

Následující den jsem byla na běžné kontrole na gynekologii, paní doktorka měřila jizvu po předchozím císařském řezu
a délku a tvar čípku. Všechno je zatím v pořádku.
Pouze krevní tlak mám kontrolu od kontroly nižší, ale to je můj celoživotní problém, že bojuji s nízkým tlakem a občas omdlévám,
takže nic nového. Také mě začaly natékat nohy (mám křečové žíly), proto jsem z kontroly odešla s receptem na Detralex.

Doma nám řádí nachlazení, moje astma už těhotenskou zátěž přestává stíhat a teď do toho ještě toto,
tak jen kašlu a dusím se a kašlu a dusím se. No, snad bude zase brzo líp.

Dvacátý týden

Máme tu dvacátý týden a Špendlíček se rozhodla, že mi už začne ukazovat, jak krásně roste a sílí - její kopanečky už jsou viditelné. Začínám pozorovat její aktuální denní režim, nejaktivnější bývá navečer a v noci. Ale to se ještě určitě bude měnit.
Za týden jdeme na druhotrimestriální ultrazvuk, už se moc těším a jsem zvědavá, jak bude veliká. V tomto období by měla vážit kolem 250g a měřit asi 25cm od hlavičky po nožičky (od temene po zadeček je to asi 16cm), tak uvidíme, jaká je skutečnost.

Dnes by měl můj tatínek narozeniny... Často na něj vzpomínám. Je to už skoro šestnáct let, co odešel, přesto na něj často myslím. Prostě nemohu zapomenout a samozřejmě nechci, to je jasné a ani to nejde...
Co by asi říkal na mé děti, manžela? Určitě by z nich měl radost... Ach jo.
Zůstává v mém srdíčku, a proto i sem píšu malou vzpomínku a zapaluji svíčku.

Devatenáctý týden

Jsem v pátém měsíci a skoro polovinu těhotenství mám za sebou. A začínám nějak rychle nabírat.
Budu se muset trochu zamyslet nad skladbou mého jídelníčku, protože se momentálně nijak nehlídám a jím, na co mám chuť.
Kila začala naskakovat nějak podezřele rychle a to opravdu nechci.
Břicho je už dost velké, manžel si ze mě utahuje, že jsem spolkla meloun. Místo toho by mi ten pupík mohl třeba vyfotit,
ale nakonec to stejně asi dopadne tak, že se cvaknu sama. :-)
Byli jsme nakupovat a nějaký magnet, či co, nás zátáhnul do oddělení miminkovského oblečení. A tam byly slevy a to pořádné.
Takže máme nový bundofusak na zimu, který se hodí i do autosedačky (je sice modrý, ale když byl zlevněný ze šesti set na stosedmdesát korun, tak na barvu nehledím), malinkatá bodíčka ve velikosti 50 (doufám, že Špendlík nebude obryně Stáňa)
a úžasnou růžovou soupravičku na cestu z porodnice.
Navíc už mám výhodně nakoupeno několik balíků jednorázových plenek (chci je kombinovat s látkovými), vložky do porodnice
a jednorázové kalhotky pro mě (to je super vynález, moc se mi v minulosti osvědčil) a pár dalších drobností.
Momentálně řešíme kočárek. Mám deset let starý, ještě po Elišce a pak i Artíkovi, ale ten pamatuje opravdu hodně, kolečka jsou rozbitá a nefungují, takže buďto seženeme náhradní nebo se budu muset poohlédnout po novém. A na něj peníze nejsou... Tak nevím...

Vyfotila jsem ty prťavé věcičky, co jsme koupili (tady ještě jedna fotka z Projektu 52) a taky krásnou orchidejku, kterou jsem nedávno dostala od milovaného manžela.

Moje starší orchideje mi začínají jedna po druhé nakvétat, je radost se na ně dívat...;-)

Osmnáctý týden

Dnes to bude stručné: JE TO HOLČIČKA!!! A ZDRAVÁ.
Přišly mi výsledky z odběru plodové vody a ty mluví jasně. Jsem tak šťastná! Podvědomě jsem celé těhotenství cítila,
že je Špendlíček holčička, ale stoprocentní jistotu mám až teď.
Už máme i vymyšlené jméno, ale já vás chci ještě chvilku napínat, jo? :-)
A protože je dnes popeleční středa, na oběd u nás byly vdolky.

Sedmnáctý týden

Tento týden byl dost hektický, Eliška nastoupila do nové školy, Dan absolvoval třináctiletou prohlídku a odběr na protilátky ASLO,
kvůli podezření na opětovné objevení streptokoka v krvi. To se také potvrdilo, ASLO vyšlo dost vysoké a tak jsem nelenila a koupila lichořeřišnicovou tinkturu a tu nasadila po dvaceti kapkách dvakrát denně. Mám s ní totiž velice dobré zkušenosti, ten samý problém jsem kdysi měla taky, a protože nesmím penicilinová antibiotika, na která streptokok nejlépe reaguje, hledala jsem v přírodě a našla.
Po dvou letech jsem se krátkou kúrou tohoto problému zbavila. Tak doufám, že kytička pomůže i Danovi.
Elišce začala denně téct krev z nosu a mně se opět vrátilo nachlazení, tak jsme jeli na ORL. Elišce paní dr. nos vyleptala a napsala mastičku, od té doby byl celkem klid.
Já jsem dostala předpis na bioparox, ale málem mě to udusilo, tak se i nadále léčím čajíky, medem a citronem.
V pátek jsem byla na běžné kontrole s miminkem, Špendlíček se tentokrát schovával/a/ za velikou placentou, tak ho ani paní doktorka moc neměřila, na délku má asi něco kolem 16cm. Důležité ale bylo, že plodové vody je tak akorát a po z minulého týdne se neobjevil žádný hematom.
Už jen necelý týden a budeme vědět víc.

Šestnáctý týden

Máme to za sebou. Dnes jsme byli na odběru plodové vody.
Bála jsem se... Hrozně.
Nechtěla jsem, aby to Martin na mě poznal, ale stejně jsem svůj strach tak docela neutajila. Byla jsem tak rozklepaná, že jsem si ten ultrazvuk, který odběru předcházel, vůbec neužila a jen jsem zaregistrovala (což mě ale velmi potěšilo), když paní doktorka konstatovala, že to vypadá na holčičku.
Samotný odběr nijak zvlášť nebolel, jen to nepříjemně tlačilo, když jehla procházela břichem.
Potom mě celý den břicho pobolívalo, tak jsem raději polehávala. Mám nařízeno dva až tři dny ležet, abychom se vyhnuli komplikacím, což se s tolika dětmi moc nedá, ale budu se snažit...
Takže odpočívám, nepořádek se tu kupí, ach jo. A je před námi čtrnáct dnů doufání, že bude Špendlíček v pořádku a že se moje nemoci, ani můj věk, na jeho zdraví nijak zvlášť nepodepsaly...
Fotky dávám z minulého týdne, kdy jsme si udělali nakupovací výlet do nedalekého Uherského Hradiště. Na řece Moravě tam bývá krásné a veliké hejno labutí, lysek a kačenek a tak jsme jim donesli pár rohlíčků na přilepšenou...
Artík byl nadšený a já taky, konečně jsem si pořádně zafotila. Proto ty dvě koláže. :-)

Patnáctý týden

Bříško pěkně roste a taky pěkně tvrdne. Jakmile trochu víc pracuji, musím si vzít tabletku magnézia.
Stále mi rostou prsa (docela dost to bolí) a začínají se ukazovat mléčné žlázy.
Už se těším na kojení a doufám, že do čtvtrtice si to pořádně užiju. Doteď to vždy stálo za starou Belu, i když to má zlepšující se tendenci. Dana jsem kojila do třech měsíců, pak ze dne na den kvůli mým zdravotním problémům přišla o mléko, Elišku asi do pěti,
ale mléko bylo tak slabé, že mi kilo zhubla a já musela začít s příkrmy o měsíc dřív a nakonec se mi mléko vytratilo a Artík to sice vydržel do čtrnácti měsíců, ale za cenu mého nadlidského úsilí, kdy jsem kojila i patnáctkrát denně, aby bylo mléka víc...
Nepovedlo se a Artík se odstavil sám. Takže potěšení žádné...

Začínám být nachlazená. Snad to rychle vyležím, abych byla do odběru plodové vody v pořádku.
Můj nejstarší dnes oslavil třinácté narozeniny... to to letí. ;-)

Čtrnáctý týden

První velký ultrazvuk je za námi. Paní doktorka miminko řádně prohlédla a pochválila. Změřila šíjové projasnění,
našla krásnou čelist i nosní kostičku, zkontrolovala srdíčko i průtoky a tak to všechno zatím vypadá moc dobře.
Byl se mnou nejen manžel, ale i Dan a Eliška - ta byla z vyšetření celá nadšená. Konečně viděla svou sestřičku nebo bratříčka na živo.
Taky jsme absolvovali pohovor s genetičkou a dostali termín na provedení amniocentézy.
Jdeme prvního února, akorát na Martinovy narozeniny. Tak snad to bude dárek, jak má být. ;-)

Třináctý týden

Kontrola je za námi, Špendlíček za měsíc náramně vyrostl.
Už má asi sedm centimetrů a dnes mi na ultrazvuku krásně zamával ručičkou...
Nechtělo se mu moc hýbat a takřka neukázal nožičky, ale v úterý jdeme na velký ultrazvuk a genetiku a tam je jistě ukáže v plné kráse.
Bude muset, vždyť se na něj přijde podívat jak taťka, tak i Eliška a možná i Dan, kteří budou ten den se mnou. (Se staršími dětmi jdu totiž v tentýž den na pravidelnou kontrolu k odbornému lékaři). Prostě Špendlík bude mít velké publikum a to by bylo, aby nebylo!

Přidávám ještě jednu fotku. Moje aktuální bříško, focené do Projektu 52.

Dvanáctý týden

Krásný nový rok, přátelé. 

S dovolením Vám posílám ještě jednu Pé-eFku. Absa si prostě trošku hrála. :)

(Mám ji i na svých FB ABSAfoto stránkách, proto to logo.)

Je to tu, máme rok 2013, já jsem ve dvanáctém týdnu a končím první trimestr.
Už jen půl roku (a kousek) a bude nás víc!
Příští týden v pátek jdu na kontrolu, tak jsem zvědavá, jak nám Špendlíček vyrostl a jak se mu daří. Doufám, že dobře.
Na sebe musím dávat trochu větší pozor, snažit se víc šetřit, protože i když teprve končím třetí měsíc, začalo mi po námaze celkem dost tvrdnout bříško. S tím jsem měla problémy v každém těhotenství, ale takhle brzo nikdy, tak se na to musím paní doktorky zeptat...
(Že by za to mohl ten předchozí císařský řez?)

V úterý, na Nový rok, jsme se jeli podívat do Brna na Novoroční ohňostroj a pokud dovolíte, dám Vám sem pár fotek.
No, trochu víc než pár, prostě to tu zahltím, ale já fakt miluju ohňostroje a tenhle byl moc povedený... 
Tak se nezlobte...